Našlapuju kolem tyče, pěkný, to půjde. Chytám se, vykopnu, sklouznu. Chytám se, pokouším se o otočku, nečekaně – sklouzávám! Pak se ale odrážím od země, držím se křečovitě, mám zpevněné snad i vlasy – ještě chviličku! Kolegyni si pak stěžuju, jak musí člověk kvůli práci roztahovat nohy. „Když jsem ale zavřela oči, Květo, byla jsem zatraceně sexy!“
S tyčí zápasila Adéla Hálková
Plán byl jasný – najít studio zasvěcující svůj prostor pole dance, přihlásit se na klasickou hromadnou lekci, raději se hodlám oddávat marnosti skupinově, než abych nesla břímě trapnosti sama, zhlédnu profesionální pohyby lektorky pole dance, zároveň budu mít možnost porovnat svůj výkon s ostatními děvčaty. Pak si ale představuji, jak moje otázky týkající se nejen pohybu, ale všeho, co s touto sportovní disciplínou souvisí, odlepují podrážděné tanečnice od země, a objednávám si soukromou hodinu. „Čtvrtek, druhá odpolední, bezva, to mi po obědě stihne znova vyhládnout,“ přitakávám sympatické Lindě, majitelce studií Firefly, a tetelím se z pomyšlení, že celých osm tyčí budu mít jen pro sebe. Jednu půjčím profesionálce. Ruměnec už z tak bílé tváře ztrácím ve chvíli, kdy si na mě Linda chce udělat velkorysý prostor, celé dvě hodiny! „A co si mám vzít na sebe, kraťásky nebo neopren?“ snažím se být nad věcí, ale v mém scénáři už mi modrají paže i stehna! Linda mě ujišťuje, že tílko a legíny, nebo ty kraťasy, budou ideální. Čím více holého těla, tím lépe mi to půjde. Aha, takže doma sahám po těch nejdelších šponovkách, na místě zjišťuji, že jsem dotáhla, ač nevědomě, cvičební model k dokonalosti – z každého centimetru čtverečního mi prosvítá kůže, radši se k zrcadlu neotáčím zády. Dost jsem ale potěšila fotografa a přítele v jedné osobě.
PANDA V KORZETU
Ve studiu Firefly na Hradčanské už na mě čeká exotická kráska Yayu, která rychle omlouvá Lindu s tím, že vezme lekci za ni. Krátce se seznamujeme a pak už si to kráčím převléknout se do svého sexy úboru! Yayu mě provede celou hodinou a ukáže mi také něco navíc, něco, k čemu bych se dopracovala až při návštěvě dalších hodin. Podepisuji, že jsem znalá svého zdravotního stavu. Vybírám si tyč. Pokládám před ni růžovou žíněnku, jsem překvapená, jak vkusné a útulné studio je. Ani vidu po sexuálně nadité atmosféře, díky bohu! Mezitím, co si poměrně klasickým způsobem protahujeme končetiny a zahříváme svaly, snad jenom s tou výjimkou, že se vestoje přidržujete lesklé tyče a ne dřevěných žebřin, mně lektorka vysvětluje, že pole dance tak úplně nevychází ze striptýzu a kabaretních představení, jak se mnozí lidé mylně domnívají. Jeho kořeny totiž sahají do Indie, kde jogíni cvičili na dřevěných kůlech. Tento druh pohybu se stává stále populárnějším, ve světě uznávaným, obsahuje gymnastické prvky, silovou akrobacii a moderní či volný tanec. Podle převažujících tanečních či gymnastických prvků rozlišujeme pole dance a pole fitness. A i když jsou jeho představitelky při tanečním aktu spoře oděné, se svlékacím číslem nemá pole dance nic společného, naopak! Na letních olympijských hrách bude dokonce uveden jako předváděcí sport.
Po protažení mi Yayu ukazuje základní postoj u tyče na špičkách, zkoušíme základní chůzi, prý jsou jich stovky, já si vyzkouším celkem tři. Ženy si sem chodí nejen zpevnit tělo, což jsem skutečně dokázala potvrdit až druhý den ráno, a jak! Chtějí si trénovat svou ladnost a svůdnost, utužovat si sebevědomí. Když zjišťuji, že i moje kroky mohou být na první pokus celkem sexy, začíná se mi pole dance líbit. Pak ale přichází na řadu první otočka. Chytit se, vyvěsit se, vžít se do role kružítka, zarazit se, zaklínit tyč pod koleno a dotočit se. Na první pohled jednoduchý úkon, provést jej ladně zdá se býti v nadlidských silách. Klouže to. Ach, jak to klouže! Neudržím váhu svého těla? A to jsem si tyč vyleštila přípravkem ‚proti skluzu‘ už několikrát! A tak si připadám jako panda narvaná v dresu, snažící se urvat alespoň kus eukalyptu. Vybírám novou tyč. Je totiž užší a to se mým malým dlaním náramně hodí. Skutečně je to lepší. Na řadu ovšem nyní přichází zvedání.
ZADEK NAHORU
Na tuto část dne jsem se těšila nejvíce, už při vstupu do dveří jsem tanečnici hlásila, že mé, naivní, představy jsou takové, že se pověsím na tyč, udělám přemet, ladně se zakroutím, přítel mě vyfotí, řekneme si, jak jsem skvělá, a všichni půjdeme šťastni domů. Jak už to bývá – teorie a praxe jsou si na míle vzdálené. Pokus udělat ‚hodiny‘, tedy vkusně ve vzduchu zatočit nohama ve směru hodinových ručiček, vyvolal křeče v břiše mně i mému příteli. Křeče způsobené smíchem. Ten chudák nevěděl, kam se vrtnout – zachytit mě v lichotivých pózách nebylo snadné. A tak jsme zanechali tikání a vrhli se na skutečné akrobatické číslo. Namazali tyč magnesiem, a světe div se, byla jsem pochválena, dokonce i od Yayu. Já se imaginárně plácám po rameni doteď. A tak jsem se chytila, skutečně by to s dlouhými rukávy nešlo, vykopla a s pomocí lektorky jsem vyšvihla svoje pozadí do pro mne nebeských výšin. A tam se pak i v rámci focení chvíli udržela. Ale nenechte se mást – roznožka na fotografii je opravdu tak trochu optický klam – úhel, do kterého jsem své nohy byla schopna dostat, ukazoval maximálně čtyřicet stupňů. Po svém životním výkonu, celá orosená, otlačená, skutečně se asi nováčkům budou na jistých partiích dělat modřiny, jsme požádali Yayu, aby nám předvedla něco ona, a že bylo na co se dívat! Provaz o tyči, pozice Supermana, složité proplétání se do jednotlivých prvků – bylo samo o sobě ukázkou skvostných pozic jako takových. Partner už mi v duchu vyplňoval přihlašovací formulář... Yayu se totiž zmínila, že všechny její studentky mají tyč doma!
VEČER TANEČNICE, RÁNO MUČEDNICE
O tom, že jsou rána vždycky nejkrušnější, natož po fyzickém vypětí, není nutné spekulovat. Bolely mě nejen ruce, to bylo jasné už při první otočce, ale také břicho, stehna a zadek. Přesně jak říkala cvičitelka, to jsou ty partie, které si při tanci skutečně posílíte. A protože je to dosti ‚zátěžové‘ cvičení, minimálně s vahou těla, bála jsem se přehnaně vypracovaných rukou. „Každý má nějaké dispozice, když budete na tyči více tančit nežli silově cvičit, nemusíte se svalnatých rukou bát.“ A tak jsem doma přihlášku opravdu vyplnila, která z vás se přidá? Více informací o pole dance se dozvíte na Firefly-poledance.cz.