Psal se březen roku 1933. Dívka slovenského původu jménem Otýlie Vranská se v touze po lepším životě stěhuje do Prahy. Stala se sice slavnou, ovšem způsobem, o který by nikdo z nás jistě nestál.
TEXT: EVA RYBOVÁ
Otýlie Vranská to ve svém životě neměla v žádném případě jednoduché. Rodiče třeli bídu s nouzí, už v mládí strávila několik let v polepšovně za krádeže. Cesta do Prahy byla pro Otýlii jedinou možností, jak se odrazit ode dna. Žádnou práci si však neudržela, tak se jednoho dne rozhodla zkusit štěstí v nejstarším povolání – stala se prostitutkou. Své služby však podle svědků nenabízela za peníze, ale za stravu, nocleh nebo útratu v některém z pražských nočních klubů. Možná jen chtěla najít dobře situovaného muže, který by si ji vzal a nabídl jí lepší život. Prvního září 1933, tedy před více než osmdesáti lety, ale na svou lehkovážnost doplatila. Na rodné Slovensko se vrátila rozčtvrcená a ‚naskládaná‘ ve dvou kufrech. Pachatel nebyl nikdy dopaden.
Ohavný nález
Na bratislavském nádraží je běžný den. Cestující nastupují a vystupují, vítají se s rodinou a vyzvedávají si svá zavazadla. Zapomenout kufr ve vlaku či na nástupišti nebylo ani tehdy nic neobvyklého. Právě takový kufr otevírá druhého září 1933 zaměstnanec bratislavského nádraží s nadějí, že jej věci v něm dovedou k majiteli. To, co v zavazadle zahlédl, se však navždy vrylo do jeho paměti – byly to úhledně poskládané části lidského těla. Stejné překvapení zažil i jeho kolega, tentokrát na nádraží v Košicích. Šokovaní muži ihned ohlásili svůj nález na policii a ta se okamžitě chopila vyšetřování. Soudní lékař určil, že tělo v kufrech patří jedné osobě, mladé ženě. Průvodní listy dokazují, že kufry byly odeslány z Prahy, každý však z jiného nádraží. Jeden z Masarykova, druhý z Wilsonova, tedy dnešního ‚hlaváku‘. Jako nejpravděpodobnější místo činu tedy byla určena Praha, a vyšetřo vání případu se proto chopila pražská kriminálka.
Kufr s hrůzným nálezem
Kdo je ona dáma v kufrech?
Ze soudní pitvy se kriminalisté následně dozvídají, že žena byla zabita dvěma údery do hlavy, a to pravděpodobně kuchyňským sekáčkem. Chladnokrevný vrah následně oddělil hlavu a nebohou ženu ještě bodl sedmkrát do srdce. Z toho policisté usuzovali, že se jednalo o zločin z vášně. Poté vrah tělo rozčtvrtil, ‚naskládal‘ úhledně do dvou kufrů a odeslal na Slovensko. V pondělí 4. září 1933 pak policisté vystavili kufry, samozřejmě bez obsahu, a kusy tkaniny a papíru, do kterého bylo tělo zabaleno. Součástí výstavy byla i fotografie hlavy mrtvé ženy, která se objevila ve všech novinách. Krátce po otevření policejního ředitelství začaly do budovy proudit davy lidí. Mezi nimi i paní Lovarová, která na fotce poznala svou sestru Marii Kozlovou. Ta však byla po krátkém pátrání nalezena živá, zdravá a ‚kompletní‘ v Hradci Králové.
Takové štěstí ale neměly dvě sestry ze Slovenska, které se nezávisle na sobě přihlásily na policii. Na snímcích bezpečně poznaly svou třetí sestru, Otýlii Vranskou. Vyšetřovatelé totožnost mrtvé potvrdili a začali skládat střípky ohavné vraždy.