Tak trochu jiná svatba
Martin mě po roce společného života požádal o ruku. Souhlasila jsem, ale říkala jsem si, že čas na svatbu ještě nedozrál. Bohužel Martin byl jiného názoru a zhruba čtvrt roku po zasnoubení začal připravovat svatbu. Snažila jsem se mu vysvětlit, abychom ještě počkali. Jeho tradiční věta: „Jestli to takhle nechceš, tak mě nemiluješ!“ mi zavřela pusu a já se svatbou souhlasila. V té době jsem už byla jako klubko nervů – neměla jsem žádné přátele, rodina mi známost s Martinem vyčítala. Neustále jsem přitom se strachem hlídala všechny možné i nemožné záminky, které by mohly vést k dalším přítelovým zákazům a žárlivým výstupům.
Naše svatba nakonec proběhla v relativním klidu. Ale jen proto, že jsem na její přípravy totálně rezignovala a nechala Martina, aby vše zařídil. Chtěl totiž, aby veselice probíhala přesně podle jeho požadavků, a já neměla sílu se znovu hádat. Nakonec to skončilo tak, že jsem na vlastní svatbě měla jen tři blízké. Svou matku a sestru se švagrem. Zbytek svatebčanů tvořilo početné manželovo příbuzenstvo a kamarádi.
A žili spolu šťastně…
Po svatbě se Martinova žárlivost rozjela na plné obrátky, kontroloval mi mobil, soukromý mail, pracovní mail, Facebook, účet, poštu... Začal mi dělat žárlivé scény i mezi kolegy v práci, na cvičení, kosmetice, v obchodě, u mé matky, u jeho rodičů... Kontroloval mi spodní prádlo pokaždé, když jsem se odkudkoliv vrátila domů, prý jestli na něm neulpěl nějaký biologický důkaz mé nevěry. Přestože jsem mu nedávala sebemenší záminku k podezřívání, začal mě nazývat kurvou, děvkou a courou, dokonce i před cizími lidmi.
Poslední kapkou do mého poháru trpělivosti bylo, když se k psychickému teroru přidalo fyzické násilí. Chytil mě třeba pod krkem a zarazil na stěnu, do které nepřetržitě bouchal pěstí, a to jen kvůli tomu, že jsem si dovolila přijít o půl hodiny později z práce.
Útěk
Po posledním takovém incidentu jsem začala plánovat útěk z našeho společného života. Tajně jsem si našla podnájem, připravila stěhování a jeden víkend, kdy manžel odjel služebně mimo ČR, se odstěhovala. S těmito přípravami mi pomohli kamarádi, s kterými jsem opět tajně navázala kontakty a kterým vděčím za svůj současný šťastný život. Manžel se mě snažil kontaktovat, já jsem ale už v té době měla kolem sebe lidi, kteří se postarali o to, aby mi nemohl jakkoliv ublížit. Potkali jsme se jen u rozvodového stání, které během pěti minut roztrhlo naše zbytečné manželství na kusy. Ani tehdy manžel nepochopil, že jeho žárlivost zničila vztah, který mohl být tím nejkrásnějším na světě. ♥