Napsala několik úspěšných kuchařských knih, navařila tuny dobrůtek pro návštěvníky farmářských trhů a procestovala spoustu zemí, aby napsala kuchařku jak jsem proje(d)la svět.
Co je na vaší současné práci to nejkrásnější? A jste pořád zapálená kuchařka?
Ono to nezůstalo jenom u knížek. Při jejich tvorbě jsem objevila i talent fotografický, a tak jsem pak vydala knížku cestovatelskoreceptovou se svými vlastními fotografiemi. Jmenuje se Jak jsem proje(d)la svět. Na práci si cením toho, pokud dělám radost sobě samé a zároveň i ostatním. Ano, zapálená kuchařka jsem pořád.
Každá kniha z edice Což takhle dát si... popisuje vždy jedno téma (mrkev, dýně, tvaroh...). Dá se říct, že existuje nějaká (jediná) surovina, která je vašemu srdci a žaludku nejbližší?
To se bohužel takhle říct nedá. Nemám oblíbené jídlo nebo jednu surovinu, kterou bych točila do nekonečna. Pravda, miluju skořici, kterou používám nejen v sladkých, ale i slaných jídlech. Ale taky mám oblíbený z koření kardamom a jak by ten k tomu přišel? A stejně je to u zeleniny, masa... Nejde vypíchnout jednu věc, aby nezačala křičet fůra těch ostatních: „A jak k tomu přijdeme my?!“
Mnohá média vás častují přívlastky ‚kuchařka a cestovatelka‘ – jak je to tedy s tím cestováním, cestujete za poznáním nebo především za gurmetskými zážitky?..
Jedno bez druhého u mě neexistuje. Mám to spojené. Když jsem si kdysi uvědomila, že mě baví vybírat si destinace i podle toho, jak mě tamní kuchyně láká, styděla jsem se za to. Jenže od stolu a přes trhy se pozná místo lépe, než když to vezmete přes muzea a kostely. Dozvíte se o zvyklostech, tradicích, poznáte lidi. Aby nedošlo k omylu, mé cesty nejsou o tom, že se celý den přežírám do kulata. Mezi jídly člověk musí i vytrávit a poznává krajinu, památky... Kdysi dávno jsem cestovala s báglem a trvanlivým proviantem, takže jsem na místech, která jsem viděla, nic místního neochutnala. Viděla jsem sice všechna tamní muzea, navštívila zahrady a paláce, ale velký kus mi zůstal utajen.
