Zažili jste už řadu zklamání, a tak nevěříte lidem? A co když vás takto šidí jen vaše vlastní mysl a stačí jen zvolit jiný úhel pohledu, abyste zjistili, že je svět báječné místo?
Text: Laura Máchová
Taky se vám tak snadno stane, že vás druzí často vytočí, rozčílí a nebo dokonce zklamou? Nejste v tom sami. My lidé to zkrátka máme tak nějak v povaze. A už od narození. Z jednoho z výzkumů, který spočíval v dlouhodobém sledování skupiny tříletých dětí, vyplynulo, že už v takto nízkém věku až 85 procent veškeré jejich vzájemné komunikace tvořila nedůvěra, vymezování se a pochybnosti. Možná je to jasné a logické. Prostě se na začátku života musíme naučit čelit případnému nepříteli, jinak bychom nepřežili. Jenže, když už to umíme, a tak není důvod v tom pokračovat, protože většina z nás nežije v pralese plném smrtelných nebezpečí, stejně jsme stále ve střehu a očekáváme ránu do zad. Možná si říkáte, že je to správné, že se vám to už tolikrát vyplatilo, že jste se už mnohokrát přesvědčili o tom, že vaše negativní očekávání byla správná. Jenže, co když je to jinak? Co když by se vám právě nic zlého nestalo, kdybyste si to takto sami nepřivolali? Co když by se k vám nikdo zle nezachoval, pokud byste mu k tomu sami nedali možnost tím, že jste mu tuto roli sami určili? Zkrátka, co když jsou ti druzí jen naším vlastním zrcadlem? To také tvrdí kouč Kay Pollak ve své slavné knize Žádná setkání nejsou náhodná, ve které zároveň poskytuje návod, jak se přestat obávat druhých a začít svůj život skutečně žít v pohodě a se všemi v souladu. Tady je pár základních pravidel:
1. Každý, koho potkáte, je váš učitel:
V každém setkání s jiným člověkem se najde něco, čemu byste se mohl přiučit. Nevěříte? Tak to zkuste, zkrátka pojměte každé potkávání s druhým jako nějakou zajímavou hru, ze které si můžete pro sebe vzít něco užitečného, a uvidíte, že místo toho, aby vás ostatní lidé obtěžovali či zatěžovali, začnou vás díky očekávání něčeho nového bavit.
2. Žádná setkání nejsou náhodná:
Vnímejte každého člověka, kterého potkáte, jako posla. Zdá se vám to příliš mimo realitu? Pak se podívejte zpátky ve svém životě a popřemýšlejte. Nebylo skutečně každé vaše životní setkání něčím závažné, neovlivnilo vás nějakým způsobem, nezanechalo ve vás něco nového? Zkrátka každý, s kým se v životě potkáváme, nám přinese něco, co bude užitečné pro náš budoucí život. A pokud věříte na znamení daná shůry, o to lépe. Můžete z nich, stejně jako z vašich dalších setkání, zkoušet číst.
3. Druzí nejsou vždy na vině:
Tomuto jevu se říká projekce či promítání. Spočívá v tom, že sami promítáme svoje problémy na ostatní. Tím se (podvědomě) vyhýbáme tomu, abychom se jimi a sami sebou zabývali. Zkrátka, je jednodušší mít zlost na kolegu, známého, souseda, než se podívat do svého nitra a zjistit, co za tím skutečně vězí. Popravdě, pustit se do toho nebude vůbec snadné, ale pokud to alespoň trošku zkusíte, možná namísto zlosti na toho druhého najdete hluboko ve své duši nějakou úzkost nebo pochybnost, nedůvěru sami k sobě... A ten dotyčný, na kterého se právě zlobíte, se jen třeba dotkl nevědomky některého z těchto vašich citlivých míst.
4. Jste spolutvůrci svého života:
Je jen na vás, jak se k situacím, které vás potkávají, postavíte. To je velká pravda podobně jako ten známý příklad o vidění poloplné a poloprázdné sklenice. Zkrátka, vy sami jste zodpovědní za to, jak se rozhodnete vysvětlovat si věci, které vidíte. Zamračil se na vás někdo v supermarketu a vás to hned nutí přemýšlet, co špatného jste provedli nebo zda alespoň nemáte rozmazaný make-up? Trápíte se zcela zbytečně. Co když vás prostě vůbec nevnímal, jenom právě přemýšlel o něčem, co je pro něj složité k řešení a vás se vůbec netýká? Skutečnost a vaše vlastní chápání skutečnosti jsou dvě různé věci. A je jen na vás, jak se rozhodnete vysvětlit si věci, které vidíte.
5. Minulost už neexistuje:
Možná vám někdo v minulosti (především v dětství) nakukal, že nejste dost dobří, že něco neumíte, nezvládnete, možná jste se o tom někdy i sami ‚přesvědčili‘. Jenže, to je už pryč a jediné, co se o minulosti dá s jistotou říci, je to, že už neexistuje. Ať se vám tedy v ní událo cokoli, nikdy není pozdě, abyste se o něco pokusili znovu.