Na tento svět přicházíme s určitým potenciálem, který nás činí jedinečnými. Rodíme se naprosto dokonalí pro to, abychom tento potenciál byli schopni naplnit.
Jako miminka jsme přirozeně sami sebou. Projevujeme svoje vrozené vlastnosti spontánně a bez zábran. Postupně, jak vyrůstáme a začínáme používat rozum, zjišťujeme, že nejsme přijímáni takoví, jací jsme. Rodiče udávají ráz tomu, jací bychom měli být, abychom se stali v jejich očích dokonalými. Čím jsme citlivější na pocit přijetí a čím více nám rodiče projevují náklonnost jen v případě, že se chováme podle jejich představ, tím více se vzdalujeme od našeho přirozeného nastavení. V životě takto spotřebováváme mnoho energie na to, abychom se stali tím, kým nejsme. Motivem přitom může být touha po přijetí, strach z odmítnutí či zavržení, touha po lásce nebo potřeba vyrovnat se někomu, koho obdivujeme. To všechno nás vzdaluje od nás samých. Nežijeme svůj život, ale přizpůsobujeme se tomu, jak na nás naše okolí reaguje a co od nás očekává. Nejednají-li s námi rodiče v souladu s naším potenciálem, ale diktují nám své představy o tom, čím bychom měli být, co bychom měli dělat, ztrácíme se sebou kontakt. Přirozenost je nahrazena falešnou identitou. Dobrou zprávou je, že život nám nabízí mnoho příležitostí, jak opět nalézt cestu sám k sobě.
První velká vzpoura
V době puberty, kolem patnáctého roku, vlivem Saturnské opozice zažíváme první zkušenosti s dualitou. Začínáme si uvědomovat, že existuje i jiná pravda, než jakou nám předkládají rodiče. V této době dochází k prvním vzpourám a snahám osvobodit se. Máme první šanci uvědomit si to, kdo jsme a co chceme. Čím více nás rodiče nutili do něčeho, co jsme sami nechtěli, tím větší je tendence bouřit se a zahodit vše, co jsme dosud dělali. Přistupovali-li k nám rodiče citlivě, nebývá pubertální revolta tak silná. V čase puberty je přirozené, že se začínáme chovat jinak než do té doby. To probouzí v rodičích strach a odpor. Pokud nám ale rodiče umožní dělat své zkušenosti, nepřikazují, co smíme a nesmíme, můžeme pak sami za sebe převzít zodpovědnost a ujasnit si, co jsme my a co my nejsme, co chceme a co nechceme, aby mohla zazářit naše přirozenost.
Doba zrání
Nemáme-li v pubertě sílu a odvahu být sami sebou, další období, kdy máme šanci se osvobodit, je kolem dvacátého prvního roku, období tzv. Uranské a Saturnské kvadratury. Nyní si uvědomujeme vlastní individualitu a začínáme více vnímat svůj přirozený potenciál. Potřeba osvobodit se ode všeho, co nás brzdí, bývá do očí bijící. V této době se stavíme na vlastní nohy. Odstěhování se od rodičů bývá důležitým a častým krokem. Od dvacátého prvního roku začíná naše skutečná dospělost. Postupně se uvolňujeme z pout rodičovských očekávání. Na základě vlastních zkušeností si vytváříme představu o sobě a svých schopnostech. Mnoho z nás nyní může naplnit svůj vrozený potenciál a žít spokojený život.