Má modré oči, blonďaté vlásky a na všechno má odpověď. Je, jako by mi z oka vypadla! Jinak ale vzešla z jiné ženy. Tahle malá kráska byla totiž moje nevlastní dcera.
TEXT: Adéla Hálková, Kristýna Horká
Asi jste pochopily, že již žádnou nevlastní dcerku nemám. Dostat se do trojúhelníku – muž, jeho bývalá partnerka a nově nabytá dcera – vyžaduje dosti vyrovnanosti, upřímnosti, trpělivosti, a ne každá žena zátěžovou zkoušku dítětem obtěžkaného vztahu zvládne. Pokud se dostanete do podobné situace, nebo pokud v ní již jste, jistě se vám mé zkušenosti a z toho vyplývající ponaučení plus rady psycholožky Kristýny Horké budou hodit.
Krásnou dceru mám!
Když jsem ji viděla poprvé, srdce mi zběsile poskakovalo tělem. Byla tak malinká a drobná. Čerstvě čtyřletá, dcera svého otce – měla jeho oči, nos i bradu. „Ta mi její maminku ničím připomínat nebude,“ říkala jsem si. „Tahle kočička že by měla být překážkou naší lásky?“ libovala jsem si, jak je ‚moje‘ první dítě povedené... Jakub si svou holčičku nebral jednou za čtrnáct dní, jako bývá u tatínků, kteří se s partnerkou v péči o dítě střídají, běžné. Bral si ji vždy, když bylo potřeba, a stále častěji, a samozřejmě rád. Také já jsem byla zpočátku ráda, vždyť to není nijak neobvyklé, uklidňovala jsem se. A mou tezi potvrzuje i psycholožka Kristýna Horká. „Velmi nízké procento mužů získá dítě výlučně do své péče či do péče střídavé. Je však zřejmé, že tato tendence bude do budoucnosti stoupat, a ženy se proto budou častěji setkávat s muži, kteří své děti nevídají jednou za 14 dní o víkendech, ale jsou do výchovy svých potomků aktivněji zapojeni.“ A já ji zbožňovala, opravdu, teď už by nemělo cenu lhát.
Svobodný život
Zároveň jsem ale zbožňovala svůj svobodný život – jít spát, kdy se mi zachce, nemuset časně vstávat, podřizovat nikomu svůj čas. A to se samozřejmě změnilo. Najednou jsem musela jít spát s malou, když jsem nešla já, šel tatínek. (Jenže když jsem chtěla, aby usnul po mém boku, raději jsem šla.) Ta nás, jako každé dítě, odměňovala budíčkem kolem šesté ranní. Vyzvedávala jsem ji na tenise a po odpoledních jsme si kreslily. A tak s námi trávila stále více času, rychle pochopila, že jsem v jejím domově novou paní, a že když tam není, tak zřejmě zabírám její místo v tatínkově posteli.