Vracejí se do rodného hnízda jako boomerang, nebo se vůbec neodhodlají k jeho opuštění. Dnešní generace 20+ je ve vleku ekonomické krize a odkládá svůj vstup do dospělého světa na stále pozdější dobu.
Text: Klára Doubková
Chvátám domů udělat něco dětem k večeři,“ odmítla můj návrh na popracovní sedánek u kávy nová kolegyně, která se mnou sdílí něco přes měsíc společnou kancelář. Po několika týdnech přišla řeč na věk jejích ratolestí, které jsem do té doby automaticky považovala nanejvýš za puberťáky nebo dokonce za dítka školou povinná. „Klukovi je dvaadvacet a dceři pětadvacet,“ nadhodila s omluvným úsměvem věk svých potomků, kteří s ní obývají stejnou domácnost a kterým stále poskytuje ‚mateřský servis‘. Proč dnes přibývá mladých lidí, kteří si ještě v dospělém věku užívají všech výhod ‚mama hotelu‘?
Stín krize
Pojem ‚boomerangové děti‘, označující dvacátníky či dokonce čerstvé třicátníky, kteří se po krátkém pokusu o život na vlastní účet znovu vrací ke svým rodičům, vznikl na konci 80. let minulého století. Podle jedné americké statistiky končí až 13% pokusů mladých lidí o osamostatnění nezdarem a návratem do rodného hnízda. V Kanadě se počet dětí žijících u rodičů během dvaceti let zvýšil takřka o třetinu a ve Velké Británii více než čtvrtina studentů spoléhá na to, že jim po dokončení školy opatří střechu nad hlavou jejich rodiče. Sociologové pozorovali boom tohoto jevu v minulosti už několikrát a vždy to bylo v souvislosti s ekonomickým propadem. Proto není divu, že je oživení trendu boomerangových dětí na pořadu dne i během posledních let, kdy se nad západním světem permanentně vznáší strašák finanční krize.
Střet s realitou
Za nechutí postavit se na vlastní nohy může být i dnešní styl výchovy preferovaný v západním světě. Děti a teenageři jsou udržovaní ve víře ve vlastní výjimečnost, ve škole i v rodině mají možnost projevit svůj názor mnohem svobodněji než předchozí generace a k tomu si často navyknou i na poměrně vysoký ekonomický standard. Po dokončení studia jsou vrženi na nemilosrdný pracovní trh, který jim vzhledem ke statistikám nezaměstnanosti jenom málokdy nabídne pracovní pozici podle jejich představ. Adolescenti tak musí čelit hned dvojnásobné frustraci – jednak snížení svého ekonomického komfortu a jednak rozčarování z toho, že jejich první džob často spočívá ve vaření kafe šéfovi a kopírování nekonečných stohů papíru za polovinu platu, v nějž původně doufali. A v téhle deprimující situaci někdy vezmou zavděk návratem do svého původního dětského pokoje. Podle nedávného britského průzkumu jsou důvody, proč mladí lidé znovu klepou na dveře svých rodičů, převážně ekonomické. 42% z nich přiměla k návratu domů snaha ušetřit více peněz, zatímco 31% nezvládá platit splátky hypotéky. Dalších 23% si tímto způsobem řeší svou osobní krizi v podobě rozchodu s partnerem.
Podle téhož výzkumu se až šest z deseti rodičů cítí být pozdním návratem svých dospělých dětí zaskočeno a převažují u nich negativní pocity z nastalé situace. A skoro polovina z nich uspoří méně peněz než před tím, než si k nim jejich ratolesti opět nastěhovaly kufry. Prodlužovaná nesamostatnost může navíc do budoucna snížit šance mladých lidí najít si vlastní místo v životě. Přesto i boomerangová generace může mít svá plus. V Itálii a ve španělsky mluvících či v asijských zemích, kde je soužití rodičů a dospělých dětí odjakživa součástí kultury, bývá nižší počet starších lidí, kteří jsou nuceni prožít podzim svého života v domovech důchodců. Silné vztahy mezi rodiči a potomky vedou k tomu, že se o ně v případě potřeby obětavě postarají. Podobný pozitivní trend by se patrně mohl v budoucnu dotknout i boomerangových dětí.
Bez pravidel to nejde
Pokud se i ve vašem životním scénáři ocitla kapitola s názvem ‚návrat k rodičům‘, je záhodno nastavit určitá pravidla. Situace, kdy se k rodičům vítězoslavně vrátí bezmála třicetiletý synátor, odevzdá své nebohé matce patnáctikilový kufr se špinavým prádlem, načež znaveně usedne za stůl v očekávání tříchodového oběda, by měla nastat jenom ve špatné komedii. Bydlení v původní domácnosti by mělo přinášet určité výhody oběma zúčastněným stranám. K tomu patří příspěvek na poplatky spojené s chodem domácnosti, rozdělení domácích prací nebo třeba i dohoda, že pokud se rozhodnete přenocovat jinde, dáte o tom svým blízkým včas vědět. Když rodiče a děti najdou způsob, jak vzájemně skloubit svůj životní styl, může se životní etapa strávená pod jednou střechou stát i sbližující zkušeností.