Vidět do budoucnosti a znát, co se stane. Vyhnout se zlému a těšit se na to dobré. Funguje to ale tak?
text: Olga Černá
Naplní se předpovědi do puntíku a stačí sedět doma v koutě a nechat zářnou budoucnost přijít k sobě do obýváku? Má první návštěva u vyhlášené kartářky Marcely Košanové byla vlastně takový pokus. S kamarádkou, která je sama tak trochu čarodějka, jsme se vydaly prověřit, jakže to ty kartářky vlastně dělají. Příprava zněla: Obléknout se co nejvíc neutrálně a na nic se neptat, jenom si nechat obecně vyložit budoucnost. Chtěly jsme tím eliminovat možnost, aby se měla paní Košanová z čeho odrazit a obalamutit nás tím, co se mladým holkám říká – chlap, děti, kariéra, ale na to zdraví si trochu dejte pozor... A tak jsme tam seděly a poslouchaly.
Na tři hromádky
Podobné věci mezi nebem a zemí vyvolávají spousty emotivních diskuzí – a co člověk, to názor a jiná zkušenost. Jsou to jenom psycholožky znalé horoskopů, nebo tam opravdu něco vidí? ‚Košanka‘ tenkrát začala výkladem z ruky a popisem osobnosti a povahových vlastností. S otevřenou myslí jsem musela přiznat, že řekla i ty rysy, které se v sobě snažím potlačit, a odhalila touhy, které nezná ani mé nejbližší okolí. „Asi na tom něco bude,“ řekla jsem si tenkrát. Z balíčku karet mi pak četla budoucnost. V tenhle moment musí člověk (bez konkrétní otázky k řešení) jen poslouchat, protože zkrátka neví, co se stane. Dodnes si ale pamatuju, jak přesně trefila vizáž, finanční situaci, povahové vlastnosti i koníčky lidí pro mě tehdy důležitých.
A výklad z dnešního pohledu? Na tohle je těžká odpověď. Když jsem s ní asi po roce dělala rozhovor, řekla mi: „Karty ukážou cestu, kterou se můžete dát, a já z nich přečtu, co vás na ní čeká dobrého či na co si dát pozor. Pokud si ale vy řeknete, že tohle není to, po čem toužíte, a uděláte jiné rozhod nutí, cesta se změní. Změní se i události a lidé, které byste bývala potkala, a vše bude jinak.“ Karty nám ale neříkají, co máme nebo nemáme dělat. Ukazují možnosti, ne směr. Rozhodnutí pak musíme najít stejně v sobě. Dodnes si pamatuji, jak jsem její výklad brala jako berličku, kdykoliv se mi zachtělo. Hledala jsem v té době nové bydlení, ale po výkladu, že potkám chlapa, který si mě k sobě nastěhuje, jsem večerní prohlídky bytů na druhém konci města vždycky stornovala. Bylo to z lenosti nebo z důvěry ve věštbu? A to, že mě povýší v práci? Ano, stalo se. Jenom peníze jaksi zůstaly tenkrát stejné... Je to tedy splněná věštba, nebo se naopak snažím tehdejší výklad aplikovat na vzniklé situace?
Čertovy obrázky
Tarotové karty, které se při výkladu používají, ukazují energii vztahů a nejzásadnější fungování světa. Pro kartářku je k jejich správnému přečtení nejdůležitější dobře položená otázka. Chceme-li znát odpověď na konkrétní věc, musíme se na ni také konkrétně zeptat. „Dobré kartářky nejvíc vyčtou z psychologie člověka,“ říká mi kartářka Markéta. „Napojí se na jeho vyšší já, musí s ním být v tom daném okamžiku a zapomenout na svoji osobnost,“ doplňuje s tím, že karty jsou k výkladu jen jakousi pomůckou. „Výklad je vlastně forma psychoterapie. Kartářka funguje jako kouč, povzbudí, ukáže, že jsou různé možnosti.“
Když se Markéty klientka zeptá například na vývoj vztahu, vidí v kartách jeho energii a základní aspekty, které ho ovlivňují z minulosti i v přítomnosti. Mohou to být zvyky, které si jeden z partnerů přináší z původní rodiny, vidí, co vztah tíží a jak by se oba dva partneři měli zachovat, aby se jim žilo (zvlášť či společně) líp. To už ale zároveň pracuje s psychologií. Jedno bez druhého zkrátka nefunguje. „Lidi si z výkladu zapamatují tak padesát procent informací a obvykle slyší jen to, co chtějí,“ podotýká dál s příkladem, kdy s klientkou řešila partnerskou krizi a doporučila jí, že pokud změní své chování, manželství si udrží. Načež ona při odchodu zvedla telefon a kamarádce sdělila: „Je to dobrý, budeme spolu.“ To, že proto musí u sebe něco udělat, už ale vypustila z hlavy, nechtěla to slyšet.