Herečka, kterou jste možná poprvé zaregistrovali v seriálu Ordinace v růžové zahradě, působí jako nenapravitelná optimistka. Kde bere všechnu tu pozitivní energii a proč se stala patronkou soutěže Miss Junior?
Někde jsem našla, že jste se narodila v Jičíně. Žila jste tam?
Kdepak! Pocházím z Hořic v Podkrkonoší, stejně jako Hořické trubičky. V roce, kdy jsem se narodila, se zrovna v hořické porodnici malovalo, takže maminky jezdily rodit do nedalekého Jičína.
Jak jste se z Českého ráje dostala k herectví? Chodila jste jako dítě do dramatického kroužku jako většina z nás, co se chtěly stát herečkou?
Divadlo mě vždy lákalo, ale nejdřív to vypadalo spíš na klavírní dráhu.
Nepotkáváme se poprvé. Musím říct, že jsem snad nepotkala optimističtějšího člověka... Jak to děláte, že jste tak nabitá pozitivní energií?
Jé, děkuju. Bohužel nejsem celoživotní radovan. Leč, potkáme-li se na večírku, pak mívám veselou náladu. Večírky si vybírám, chodím na ně s kamarády a jdu se prostě bavit. Já se přitom ráda směju, ráda vypnu svůj analytický mozek a užívám si zábavy. Můj temperament zkrátka mívá extrémy – když se bavím, tak pořádně. Když pracuju, tak jako ďas, a když pláču, tak jako želva...
Co vás baví a jak doplňujete energii?
Moji lidé, knihy, muzika, voda, spánek, spánek, spánek...
Slyšela jsem, že se věnujete rybaření. To není úplně typická záliba pro mladou ženu...
Věnovala. Manžel býval zapálený rybář. Teď však přesedlal na myslivost a já nemám na ryby s kým chodit. Jsem takový amatérek a potřebuji doprovod.
Jaký byl váš největší úlovek?
Šmarjá, to už si moc nepamatuju. Štika přes sedmdesát, asi.