Máte vlastní astroložku? Tak to je dobře! Muži horoskopy milují – aspoň někteří.
Text: Denis Šikovský, Foto: Shutterstock
Měla rudé vlasy, to ani jinak nešlo. A liščí oči a mou ruku v dlani. Ale pohled liščí neměla, nic dravého, výsměšného ani vychytralého jsem v nich nepostřehl. „Teď tu ruku uvolni, neboj se.“ Bylo mi čtrnáct, jí o dva víc a nebál jsem se. Možná trochu. Že se zamiluji a budu bez šance, protože co by šestnáctiletá vědma dělala s někým, kdo má za nehty zbytky laku od natírání umělohmotných letadýlek. „Tak co, blbý?“ ozval jsem se, její mlčení mě zneklidňovalo. Věřil jsem jí. Líbilo se mi, jak prstem lehce přejíždí po dlania jak vážně se dívá. Obřad zalogikou denní pěny.„Ne, vůbec to není blbý, vůbec ne, máš dlouhou čáru života, jen...“prožhavovala se mi pohledem domozku a začala mluvit a mluvila dlouho, ale stála moc blízko na to,abych si všechno zapamatoval. A pak pustila mou ruku a nechala mě tam stát a už jsem ji nikdy neviděl. Věděla věci. Uměla se prokopat k tajemství a já to chci taky a možná potkám další podobnou ženu, když s touhle to nevyšlo. Znalkyni skrytých věcí, která mi pomůže rozbít hraniční zeď v mé hlavě. Třeba až mi bude patnáct nebo nanejvýš osmnáct. Tak jsem si to maloval a nakonec jsem se ani nespletl. Jen to trvalo dlouho a vlastně trvá pořád.
Muka vysvětlivek
Astrologie, numerologie, karetní mapa, automatická kresba, měl jsem docela kliku. „Víš, ty jdeš po hraně mezi hodně dobrejma věcma a taky obříma průšvihama, meleš se mezi extrémama,“ vzhlédla od karet a ukazováčkem poťukávala na obraz poustevníka. „Nahoře celkem dobrý, i když nakřivo, ale dole to nemáš moc uzemněný, s tím bys měl něco udělat,“ studovala jiná žena divoké spirály nakreslené tužkou a pobaveně vrtěla hlavou. „No, je jasný, že jsi tak vyřízenej,“ upozornila mě před pár měsíci moje kudrnatá blonďatá manželka. „Máš těžkej saturnskej tranzit, ale v lednu by se to mělo zlepšit.“
A to nepočítám asi tak tisícovku dalších výroků spřízněných s mou počáteční liščí zasvětitelkou. Nechtěl bych o tom diskutovat se členy spolku Sisyfos, fakt ne. Stačí sebevědomí kamarádi, kteří přesně vědí, „proč je to celý kravina“. V lednu se mi fakt ulevilo, praktické stránky života jsou pro mě pořád složitější než alchymistické recepty a po zlaté střední cestě se mi nejde moc dobře, bohužel. Například mnoha jiných příkladů, které mi předestřely ženy ze světa mimo vžité rovnice. I když hledání průniků může být taky poučné. Tak schválně. Právě beru telefon a volám domů s důležitou otázkou: „Ahoj, píšu tady takovej článek... Jak vlastně funguje astrologie? Minule’s mi to tak hezky vysvětlila...“ „Funguje bezvadně, hele, já teď nemám čas.“ „Tak fajn.
Pod poslušnými loděmi
Kdyby čas měla a chtělo se jí, určitě by mi to znovu ozřejmila. Jenže jí se nechtělo. Což souvisí s liščí ženou. Taky nic nevysvětlovala, jen mi prostě řekla, co si myslela, že bych měl vědět, a já zrovna v kapse neměl skalpel, abych její umění rozpitval, pochopil a uklidnil se. Takže jsem se neuklidnil a čas od času se nechal poučit. Čarodějky s divokými účesy, astroložky vybavené moderní technikou a inteligencí, kterou můžu jen zdálky obhlížet, nebo básnířky, jejichž verše obracejí život z rubu na líc. Líbí se mi ta část světa, kterou nemusím vysvětlovat – aniž bych pochyboval, že vysvětlení existuje. Kdysi jsem viděl dokument o parapsychologických jednotkách americké armády. Jistý seržant ve výslužbě popisoval, jak je učili opouštět fyzické tělo. Je celkem fuk, jestli je to pravda, a určitě mu málokdo věřil, ale jeho instruktor mu řekl asi tohle: „Poslyš, Jacku, my nevíme, jak to funguje, víme jen, že to funguje, a to pro naše účely stačí.“ A tohle je pro mě amatérský průhled do světa, na jehož hranici mi kdysi Liška hladila dlaň: „Nepleť si mě s lodí, neptej se mě, kam pluju a jakou rychlostí. Jsem oceán pod jejím kýlem.“ A já jsem rád, že to vím. Že v hloubce pod poslušnými loděmi to žije ve velkém ženském stylu.