Unisex na nás stále intenzivněji cení zuby a snaží se zakousnout čím dál hlouběji do vnímání společnosti. Jednopohlavní svět je pro mne něčím, čeho by se měl člověk bát.
Text: Božetěch Miel
Existuje mužský svět, ve kterém si my chlapi pěkně společně krkáme, machrujeme a občas i oplzle okomentujeme ženy z blízkého okolí. Dále se můžeme bavit o tématech, která jsou ženám převážně úplně jedno – fotbal, kácení lesního porostu, stavební práce atd. Svět žen si do detailu rozebírat nedovolím, my muži totiž do něj vidíme jen tolik, kolik nás do něj necháte nahlédnout. Téma fotbalu pak nahrazují třeba kabelky, kácení lesního porostu nahrazují zážitky z nakupování, stavební práce přebalování potomků... Zajímavý je ale hlavně ten svět společný, kdy muž i žena vezmou svou část, trochu obrousí hrany a poskládají si prostor pro společnou komunikaci a existenci v něm. Tento svět pak může být velice variabilní a pestrý, nicméně v okamžiku, kdy se přehnaně snažíme o jednopohlavnost, je naše planeta v ohrožení. Komunismus zapracoval na unisexu podloudně a nenápadně, traktoristky a údernice v montérkách tehdy burcovaly pracující lid svým zapáleným zrakem z lecjakého plakátu.
S určitou přelomovou unisexovou propagací u nás jsem se párkrát setkal u našich stánkových prodejců ‚jistě‘ značkového oblečení, kdy na otázku položenou ohledně určité části oděvu: „A tohle je pro chlapy nebo pro ženy?“ dostal člověk odpověď: „To pro chlapy i pro ženský, to dobrý moc, moc hezký. Sluší!“
Unisex se poslední dobou začíná podloudně dostávat rovněž do oblastí dříve vyhrazených převážně mužům - do branných sil. Unisexem v branných silách nemyslím nárůst počtu žen ve službě, myslím tím nelogické popírání pudovosti v situacích, které budou zmíněny níže. Dlouhodobě platilo, že ženy nesměly do první linie a na ponorky, pro mne celkem logické uspořádání, nicméně nedávná doba tato pravidla pozměnila. Do první linie už mohou být ženy nasazeny například v USA nebo Austrálii, v jakých dalších zemích jsem nepátral.
Představme si situaci, kdy kulky sviští kolem hlavy (omlouvám se za neplánovaný dvojsmysl) a vy se v maskáčích krčíte vedle vykulených vojáků. Jistě, ženy mohou být, stejně jako muži, psychicky i fyzicky vytrénovány tyto věci zvládat. Chybový faktor za takové situace je ale na straně naší, mužské – máme tendenci se ve vypjatých chvílích chovat jinak, je, anebo není-li poblíž žena. Je otázkou, jak moc to ovlivňuje bojeschopnost, respektive schopnost přežití dané jednotky.
RÁJ UNISEXU
Naše země mi poslední dobou přijde jako určitý ráj oblékacího unisexového stylu a vlastně mi to zase tak moc nevadí. Ženy v pohorkách, kalhotách a windstoperových bundách mají něco do sebe! Nicméně, i mně se sem tam zasteskne po onom zdůraznění ženskosti – a tím nemám na mysli ty umělé dívky, které se na pár hodin uložily do solária, s tunou líčidel na obličeji (laskavá čtenářka promine), na mysli mám ženy, které se za svoji ženskost nestydí. My vás nevnímáme jen skrze vaše prsa dmoucí, ale dokážeme vycítit, jestli se skutečně cítíte být atraktivní ženou. Jistý druh unisexového rozvoje je zajímavé sledovat v Čechách i na jiném poli. Tento rok jsme byli poprvé Organizací spojených národů označeni coby nejobéznější národ Evropy. Přijde mi to jako jistý druh unifikace, která probíhá s lidskými těly coby společné spokojené obéznění, v důsledku něhož se stírají fyziognomické rozdíly, kdy mohutné tělo mužské se vizuálně přibližuje mohutnému tělu ženskému, a to včetně prsou, která nám mužům s příbytkem tukových vrstev nakynou. Ženský svět, mužský svět, společný svět. To má zůstat, nenechme si to vzít.