Jsem v podstatě slušný a bezkonfliktní člověk. Nekouřím, nepiju (moc), nedroguju, nekradu, poctivě třídím odpad, platím daně, nekleju... Tedy až do chvíle, než ve schránce najdu dopis plný jedu od své sousedky. To bych vraždila!
text: Karolína Králová
Nejen přátelé, ale vlastně i sousedé jsou příbuzní, které si vybíráme sami. A když máte špatnou ruku a seknete se při výběru tak jako já, pak je to vážně k vzteku! Moje sousedka paní Bobková, která obývá garsonku pode mnou, ví, jak mě vytočit. Dokonale. Začalo to nedlouho poté, co jsem si pořídila svůj panelákový byteček...
Pes na prášky
Důchodkyně nezahálela a už pár týdnů po nastěhování jsem ve schránce našla dopis. Paní Bobková mi úhledným písmem sdělovala, že takové rány, jaké musí denně nad hlavou slýchat, když se přemisťuji po bytě, ještě ‚v životě nezažila‘ – a to už prý zažila ledacos! Dále mi bylo vyčteno občasné upuštění jakéhosi předmětu na zem v kuchyni (pravděpodobně příboru nebo vařečky), zavírání dveří, otevírání skříní, klepání masa na řízky, hlasité telefonování a v neposlední řadě také souložení! Všechno prý totiž slyší a musela si kvůli mně dokonce nechat předepsat silné léky na nervy, stejně jako prášky na spaní, aby vůbec dokázala oka zamhouřit. Co víc! Ten nepřístojný rámus, který se jí odehrává nad hlavou (a zřejmě i v hlavě), se psychicky podepsal už i na jejím milovaném pejskovi! Závěrem mne pak důrazně žádala, abych si nechala předělat podlahy, protože ta dlažba, která se nachází v předsíni a v kuchyni mého bytu, je naprosto nepřípustná! Přiznávám na rovinu. Jsem citlivá bytost a podobné věci mě prostě rozhodí. No, ale znáte to, lepší je nedělat si ze sousedů nepřátele. Navíc jsem se ještě krátce poté setkala znovu s původním majitelem, který se tomu jenom smál. „Nic si z toho nedělejte, paní Bobkové vadí i splachování WC. Takové dopisy házela do schránky i mně,“ uklidňoval mě. A tak jsem spolkla vztek a nereagovala.
Naštěstí nevrlá sousedka svůj byt v teplejších měsících pronajímala mladým slečnám. Pravda, holčiny sice čas od času zapařily i do tří do rána (a to klidně i během pracovního týdne), ale zase na mě nikdy netřískaly smetákem, když jsem se o víkendu dala do gruntování. Konečně, všichni jsme byli mladí, že? A ruku na srdce, raději dvě občasné pařmenky než jedna soustavně neurotická bába s neméně neurotickým psem.