Stojíte zoufale u plotny, pomoučeným prstem si již poněkolikáté špiníte display telefonu, abyste stejně nepřišla na to, jak hřeje středně vyhřátá trouba a do kterého koutu linky máte sakra utřít ten česnek? Jak fungují kurzy vaření a jestli vám vůbec budou v cestě za dobrým jídlem k užitku, se vydala zjistit pěkně zmlsaná Adéla Hálková.
Vařit – jestli se mému přešlapování v kuchyni dá vůbec tak říkat – jsem se naučila celkem nedávno. Přišlo to tak nějak samo. S vášní k jídlům na papíře jsem začala toužit je mít i na vlastním talíři a těšit s nimi mé muže i jiné příslušníky. A že to zabírá božsky, vám snad nemusím nijak barvitě líčit. Ke spokojenému a nažhavenému muži totiž nutně nepotřebujete afrodiziakální ústřice či jinou havět, ale úplně ‚obyčejnou‘ omáčku s šesti nebo dlouze naložený pikantní hermelín. A chlapi tokají! Vaření mě zkrátka baví, moje kulinární schopnosti jsou, myslím, celkem obstojné, ale vždycky je co zlepšovat. Ono totiž vaření samo o sobě již dávno není jen proces, jehož výsledkem je zanesení žaludku na pár následujících okamžiků. Je to jedno z nejoblíbenějších konverzačních témat, a to nejen seniorek či maminek vrkajících na dětském hřišti. Kdo se v dnešní době alespoň pasivně nevěnuje nejrůznějším oblastem gastronomie, jako by nebyl. Nedávno mi můj nový muž, když jsem ho zvala na fialkové cupcaky, odvětil zprávou: „Nerozumím! Co jsou čup-čáky?“ A člověk trochu zbystří! Nikomu totiž dnes tak moc nevadí, že se nevyznáme v politické scéně, že nevíme, jaké katastrofy hrozí naší planetě, budeme-li se chovat zhýrale, domníváme-li se však, že tiramisu jsou těstoviny, dočkáme se nesnesitelného faux pas! A tak jsem se rozhodla posunout se zase o milimetr dál a vydala jsem se na kurz vaření, abych zjistila, jestli to průměrně kuchtícímu smrtelníkovi skutečně něco přinese. A chtěla jsem se pochlubit svou novou famózní zástěrkou na veřejnosti! (Žel tam rozdávali jejich vlastní!)
Kurz s Martinem Škodou
Přiznám se, byla jsem trochu srab. Strach ze znemožnění mě zahnal ke kuchyňské lince mladého Martina Škody, kterého znám a vím, že by mě v polívce nenechal! Kurz zavánějící anglickou kuchyní (Martina už od začátku srovnávají se snovým Jamiem Oliverem) měl hned dvě nepopiratelné výhody – reálnou a imaginární – Martina a Jamieho. Podle kuchařky, kterou tehdy sedmnáctiletý Škoda napsal, vařím ráda a často. Recepty jsou rychlé, dobré a bluvzdorné! Jamieho knihy si na poličce tak trochu suším, sahám po nich především, zachce-li se mi dobré anglické snídaně (doporučuju Moje Velká Británie). Vařte jako Jamie, třeba tříchodové menu složené z Martinových i Jamieho receptů. A to já zase budu ráda vařit jako tenhle sympatický ostrovan!
