První, druhá... pátá hodina!
Tento kurz se konal v kulinárním studiu Ola Kala. Rustikální, skoro až roztomilé prostředí, jež navo - zuje atmosféru, že jídlo se v hrnci v podstatě míchá samo, vám stačí jen se usmívat, zbavilo ostychu klasické návštěvníky. ‚Profíci‘ z řad novinářů se zase až tak nestyděli. Ideální by bylo, dostat se do dvojice s někým šikovným, vlastně super šikovným, říkala jsem si... Šéfredaktorka webu Fresh.iprima.cz byla ta nejlepší a nejsympatičtější volba. Práce ve dvojici skýtá mnohé výhody – co vám nejde, můžete přenechat partnerovi, ale zároveň si můžete vyzkoušet všechno, protože se v úkonech střídáte. Tříchodové menu a za tři hodinky jsem doma – tak na to zapomeňte, nějak jsem z onoho procesu asi vypustila, že se jídlo opravdu musí v troubě upéct a že jej pak budeme obřadně konzumovat. Ve sklence víno na kuráž a na zdraví a můžeme se pustit do prvního chodu. Na Martinův roastbeef bych si, přiznám se, doma troufla jen stěží. Možná kdybych vyrazila do jed - noho z renomovaných pražských řeznictví pro radu, pak bych se Škodou chvíli visela na telefonu, pak bych si na to maso, co musí zůstat krásně růžové, vykasala rukávy. Roastbeef s domácí remuládou a bylinkovo-česnekovými bagetami byl dokonalý start večera! Martin nás společně s Jitkou Rákosníkovou, šéfredaktorkou časopisu Gurmet, nejen naváděl, co máme dělat, ale také věci názorně předváděl, popisoval suroviny a prozradil nejrůznější vychytávky, po kterých byste se na internetu pídily jen horko těžko. Víc než maso, které se po noční lázni v troubě připravovalo vlastně samo, mě bavila výroba remulády. Kdybych tam Martina neměla, asi bych v majonéze tyčovým mixérem zběsile kroutila, což se nesmí, a pak bych se divila, že jsem skončila u prvního kroku. Jedna nula pro kurz!
Na skok v britském impériu
Na kuřecí maso nejsem úplně stavěná. Může za to má vlastní hloupost, která mě jednou za čas přivede do supermarketu k chladničce a v ní dřímající vaničce s umělohmotnými kuřecími prsy. Nicméně Martin to měl na kurzu promyšlené. Jamieho kuře britského impéria velí nakládat do nejrůznějšího koření, z jehož očichávání i barev jde hlava kolem. Martin měl kuřata připravená dvě – jedno z klasického marketu, druhé z francouzského bio chovu.
Ochutnala jsem nejrůznější druhy exotického koření, některé dokonce zafixovala do paměti. Dva nula pro kurz. Obě kuřata byla díky výrazné chuti velmi dobrá. První se tajně podávalo to z obchodu a bylo tak lahodné, že už jsem měla na jazyku, že se jedná o francouzského vítěze. V porovnání Česko-Francie bylo to bio přece jen o trochu křehčí a o malinko lepší (placebo). Jako příloha se připravovaly bombajské brambory, já už bych přivítala něco chuťově nevýrazného, ale budiž. Po druhém chodu a skoro čtyřech hodinách rukou, hlavy i chutí v akci jsem byla dosti najedená i dosti vědomostně uspokojena. Třetím chodem byla kořeněná jablková buchta, do jejíhož těsta se přiléval cider. Zajímavé. Pečení mě baví ještě o trochu víc, takže inspirace na parádní a zajímavý koláč? Tři nula pro kurz!
Čas večeře
Po pěti hodinách následovala beseda u posledního sladkého jídla. Martin se nikdy z žádné otázky nevykrucuje a vždycky je ochoten říct, že neví, ale zjistí. Možná by vás mírně vyvedlo z míry, že vás na kurzu bude školit ani ne dvacetiletý cápek – na jeho obhajobu, Martin je vážně nadšený kuchař, je zábavný, okouzlující – prostě mu vždycky všechno odpustíte. Při odchodu jsme dostali přímo od vydavatele Jamieho Olivera knihu Moje Velká Británie. Kurz vás obohatí, a to nejen o tři nová jídla. Přinese vám chuť začít vařit, chuť začít se zdokonalovat a vzdělávat. A to stojí za všechny prachy!
