Nedávno mi v e-mailové schránce přistála zpráva křičící výsledky nového průzkumu. Podle něj Češkám za celý život projde ložnicí v průměru sedm sexuálních partnerů. Je to sice šťastné číslo, ale…
TEXT: EVA FINSTERLOVÁ
Co to znamená pro ženy, které už se do průměru dávno nevejdou? Jsou sexuálně nadprůměrné, nebo je více sexuálních zkušeností podle statistických i mužských měřítek pro ženy spíše minusem? Ač mě populární výzkumy obvykle nechávají zcela chladnou, tentokrát čtu dál. Výzkumu se zúčastnilo 7000 žen mezi 15 až 49 lety. Nic už se však nepíše o tom, kolik z nich bylo vdaných, jaké měly vzdělání, zda žily ve městě nebo na vesnici... Jen to, že věhlasná česká sexuoložka se domnívá, že jde o otázku mladší generace, která má zkrátka více příležitostí. Hmmm. Otázkou je, kdo se podle zmíněné docentky ještě vejde do ‚mladší generace‘.
„Není to nějak málo?“ diví se kamarádka, která patří k mé věkové kategorii, zatímco vdaná (mladší) kolegyně uprostřed naší konverzace raději plaše mlčí. Jak vidno, věk zase tak velkou roli v počtu sexuálních partnerů nehraje. Navíc tu máme i nechvalně známé pravidlo, že ženy na podobné otázky rády skutečný počet partnerů dělí dvěma, zatímco muži ještě o něco raději svoje skóre násobí. Pokud jsou ale ženy v průzkumech upřímné, jsou upřímné i ke svým partnerům? A vůbec, do kdy bychom měly na podobné otázky odpovídat pravdivě a do kdy by se na ně muži gentlemani ještě měli ptát?
Raději nevědět
Shodou okolností jsem se nedávno na večírku jedné kamarádky nečekaně ocitla uprostřed konverzace na téma, kolik už jich bylo. Mezi svými dvěma kamarádkami, kterým ještě nebylo ani třicet, jsem si najednou opět připadala silně podprůměrná. To, když vyšlo najevo, že počet bývalých sexuálních partnerů jedné z nich by s přehledem zalidnil menší město, zatímco magické číslo té druhé by naplnilo autobus. Jedna je stále svobodná, a tak je celkem možné, že než se usadí, naplní těch městeček ještě víc, druhá se před dvěma lety stala manželkou a matkou, takže seká latinu a manžel prý o skutečném počtu jejích bývalých milenců nemá nejmenší ponětí. „Myslí si, že jsem měla tak nanejvýš čtyři až pět chlapů, tak jsem řekla, že jo, že pět chlapů jsem před ním určitě měla,“ smála se Jana. Přesto mě napadlo, že otázka, kolik jich bylo, začíná být čím dál méně důležitá. Jako by už na ‚sbírce‘ sexuálních partnerů nebylo nic tak zvláštního. Ještě počátkem minulého století přitom měla být ‚dobrá‘ žena cudná a šlechtila ji nezkušenost. Naproti tomu muž měl již od mládí za tichého souhlasu společnosti sbírat zkušenosti v nevěstincích; jeden z partnerů přeci musel vědět, jak o svatební noci splnit manželskou povinnost! Dnes to vědí oba. Nejen to. Muži už se mnohdy partnerek na počet svých předchůdců raději neptají. A vědí proč. V době emancipace totiž hrozí, že by se mohli dovědět číslo, které by notně převyšovalo to jejich. A to by nesli teprv těžce! Sami podle podobného průzkumu za život vystřídají v průměru deset partnerek.
„Od pětatřicítky jsem se na to milenek neptal,“ přiznal mi můj kamarád Adam, již tři roky šťastně zadaný. „Dřív jsem to pochopitelně vědět chtěl, ale to bylo asi proto, že jsem si byl ještě celkem jistý, že je ta dotyčná buď méně, nebo minimálně stejně zkušená jako já. Jenže já jsem nikdy holky moc nestřídal, měl jsem spíš vážné známosti,“ řekl mi Adam, který se do hledání partnerky (s níž nyní žije a plánuje rodinu) pustil před čtyřmi lety po krachu pětiletého vztahu. Jeho samotného prý dokonce děsilo, že by se ho žena na počet sexuálních zkušeností zeptala. Nebylo jich totiž zase tak mnoho, jak by se dnes na pohledného čtyřicátníka slušelo. „Ani já jsem se své současné přítelkyně neptal, s kolika chlapama spala. Proč bych to měl vědět? Když jsme se seznámili, bylo jí už šestatřicet, hodně cestovala. Myslím, že jich měla víc než já. Stačí, že vím něco o jejích vážných vztazích.“
A tak jsem se ten počet Adamových s-ex nedozvěděla ani já. Snad kdybych naléhala, nějaké to číslo by z něj nakonec vypadlo, zřejmě by ale bylo vynásobeno dvěma. Zcela jistě ale není jediný, který si své mužské ego chrání nevědomostí. Upřímně řečeno, od třicítky si vážně nevzpomínám, že by některý z mých milenců toužil vědět, kolikátý je v pořadí. Znáte to, ne vždy je nadprůměr oslňující...