Nevíte to o nich. Nic na nich totiž nepoznáte. Naopak mohou být velmi emancipované, pracovat na manažerských pozicích. To, že doma za zavřenými dveřmi prožívají příběh jak vystřižený z románu 50 odstínů šedi, na ně může prozradit třeba jen převlékání před pilates, kdy jim pod kalhotkami prosvítají proužky od rákosky.
Text: Laura Máchová.
Tenhle článek vzniká po jedné bizarní situaci, tedy mé návštěvě páru známých osobností, se kterým jsme nakonec vypili více vína, než je zdrávo. Ale o alkohol tu půjde jen ve smyslu zbavení se zábran. Po další lahvi se totiž ona, poté, co si on odešel odskočit, osmělila a svěřila se mi, že se jí líbí být v sexu muži podřízená – submisivní, a že jsou tedy oni oba příznivci takzvaného BDSM. No, a po další to přiznal i on a dokonce mě, zvědavou novinářku, pak společně zavedli do ložnice a ukázali truhlu s jejich ‚bohatstvím‘. Biče, důtky, pouta, roubíky... Všechno úhledně se - skládané a připravené pro další vášnivou, lehce bolavou noc. Na její realizaci jsem už ale nečekala a pomalu se odpoklonkovala, protože bylo jasné, že právě na to oba toužebně čekají. A když jsem pak odcházela poloprázdnou půlnoční ulicí, má bohatá fantazie kreslila tisíce obrazů toho, co se asi právě u nich děje. Spolu s tou specifickou vůní kůže a kovu z jejich hraček‘ jsem musela uznat, že je na tom něco fakt rajcovního.
Bolavé proužky na zadečku
Druhý den a s těžkou kocovinou jsem o tom přemýšlela. Tenhle páreček přece není jediný, o němž nejen tuším, ale vím, že se jim v sexu něco podobného líbí... Mluvily jsme spolu o tom už před časem s mou kamarádkou Janou. Podotýkám, že Jana není rozhodně nějaká uťáplá chudinka, naopak mívá pravidelně investigativní kauzy na předních stránkách novin, a už spoustu let tak bojuje novinářským perem proti nespravedlnosti světa, po rozvodu sama vychovává dvě děti a ještě stíhá vypadat tak přirozeně žensky sexy, zkrátka ‚samice‘, Anima. A tak myslím, že by jen málokoho napadlo, že v sexu to má Jana zcela jinak. „Líbí se mi, když dostanu na zadek, zkrátka až tak, že mi tam zůstanou bolavé proužky a já je cítím celý den či několik dní, kdykoli si sednu, což bývá při mém většinou sedavém zaměstnání dost zajímavé,“ svěřila se mi s potutelným úsměvem před časem na společném relaxačním holčičím víkendu. A tak Jana byla zkrátka první, komu jsem s hlavou plnou otázek i fantazií zavolala. Musela jsem se pousmát. Tahle žena, která obvykle kvůli obrovskému pracovnímu vytížení nemá vůbec čas, svolila tentýž den ke schůzce. Moje téma ji evidentně zajímalo. „Dnes už si o tom ale můžu jen nechat zdát,“ povzdychla si, když jsme se pak sešly v kavárně. A já pátrala dál. Co že je na tom tak zajímavého a jak zjistila, že se jí to líbí? „Za všechno může můj bývalý,“ vysvětlila mi. „To on byl na tyhle věci, a tak mi jednou večer pustil na notebooku svá oblíbená videa. Nechal mě samotnou v pokoji, ať se s tím nějak popasuju, a odešel vedle. Když se vrátil, měla jsem pod sebou loužičku, to obrovské vzrušení mi proteklo přes kalhotky až na prostěradlo,“ usmívala se Jana při vzpomínce. „Prý nějak tušil, že se mi to taky bude líbit,“ dodala. A líbilo. A tak v BDSM hrátkách pokračovali ještě následující čtyři roky, než ji opustil. Ale to by byl jiný příběh. A my se s Janou ten večer rozhodly vzpomínat jen na to – pro ni – hezké. „Měli jsme rádi především spanking, tedy ‚vyplácení‘ na zadek,“ popisovala. „Zkrátka takové to hraní na zlobivou holčičku, která potřebuje nasekat. Dokonce jsme si kvůli tomu pořídili takovou lavici do kuchyně, která se tvářila jako normální sedák, ale byla to lavice trestná, ke které mě občas s vystrčeným zadečkem přivazoval. Začínal jen rukou, pak jsme postupně přidávali opasek, vařečku, plácačku, bičík na koníky a rákosku, kterou to bolí nejvíc. Je fakt, že jsem i sama pomalu získávala odolnost a stejně tak potřebovala, aby to bolelo víc, takže můj zadek vypadal většinou hodně barevně,“ říká Jana zasněně. A trošku smutně. Po tomto muži totiž následovali nějací další, včetně otce jejích dětí, ale žádný z nich neměl takové představy, nebo možná naopak, spíš byli kapku submisivní. Asi není divu, s tím, jak Jana normálně v životě působí. „Chybí mi to, ale ono je těžké vůbec najít muže pro život, nehledě na to, mít tam ještě další požadavek takové sexuální preference,“ vzdychla si, ale pak si vzpomněla, že přece jenom jednu takto úspěšnou ženu zná. A domluvila mi s ní schůzku.