Osud je filozofický i náboženský koncept vyjadřující myšlenku, že události v životě člověka jsou předem předurčeny. Pokud se oprostíme od víry v Boha či jinou vyšší bytost řídící lidské životy zjistíme, že to, co ovlivňuje naše životy, se ukrývá přímo v nás.
Text: Tomáš Popek
Celý vesmír i naše společnost se řídí předem danými pravidly. Ta společenská se postupem času mění, ale stále rozhodují o tom, jakým způsobem budete žít. To, jaké budete mít výchozí podmínky pro život, samozřejmě neovlivníte. Už jen to, kdy, kde a komu se narodíte, vám předem předurčuje, jakou asi půjdete cestou. V takové starověké Spartě si slabé či nechtěné dítě života moc neužilo, protože bylo hozeno ze skály. Když ale pomineme podobné extrémní příklady, to, jací budeme, je určeno geneticky a sociálním statusem rodičů a způsobem výchovy.
Ďábel číhá v rodině
Osobnost člověka není pevně dána dědičností, ale formuje se na základě prožitých událostí. Důvodem vašich komplexů jsou často rodiče, tedy lidé, které jste si nevybrali. Stejně tak i místo narození determinuje, na kterou budete chodit školu, a tedy i sociální skupinu, jež na vás bude mít bezprostřední vliv. Pokud tedy bude jedinec s IQ Alberta Einsteina chodit do měšťanky s partou dětí, u nichž se většina dovedností omezuje na kouření a močení do výšky, spolužák Demeter mu ukáže, jak se nakupuje za pět prstů, a zakomplexovaná učitelka je prakticky neschopná učit, bude jeho životní dráha úplně jiná, než kdyby se už v soukromé školce učil cizím jazykům a následně chodil do školy, která jeho nadání rozvíjí. Jak ubíhají roky a postupně se stáváte součástí reálného světa, začnete si uvědomovat limity svých schopností. DNA a dosavadní zkušenosti vytvořily úzký koridor, který určuje vaši další cestu. Ta se stále víc a víc zužuje.
Máte možnost volby?
Zdánlivé jsou i tzv. křižovatky, protože vzhledem k vašemu charakteru a dosavadnímu vývoji je předem jasné, jak se v určité chvíli rozhodnete. Teoreticky by tedy šlo pomocí softwaru předpovídat budoucnost. Muselo by však jít o uzavřenou společnost s konečným počtem lidí, se kterými bude subjekt v kontaktu. Nic jako svobodné rozhodnutí prakticky neexistuje. I u takového triviálního rozhodnutí, jakým je např. pořízení mobilního telefonu, jste limitováni svým příjmem, aktuální nabídkou, vaším vkusem, technickými schopnostmi a řadou dalších detailů. Přece nebudete mít ten samý model jako vaše kamarádka. Stačil by krátký rozhovor, aby bylo možné předem určit, jaký přístroj si nakonec koupíte. Na podobném principu funguje většina kartářek. Na základě toho, co jim o sobě řeknete, vytvoří jakousi mlhavou prognózu o vaší budoucnosti. Čím mnohoznačnější slova ve vyřčeném proroctví jsou, tím se spíše vyplní.
Osud neexistuje?
Není tedy třeba věřit na nadpřirozené síly, abychom mohli připustit existenci osudu. Jestli se mu můžete postavit, je otázka další. Protože ho dopředu nikdy neznáme, nelze zjistit, zda se nám díky usilovné snaze podařilo prolomit jeho mantinely, nebo ona závratná změna našeho života byl právě osud a cesty života jsou někdy poněkud klikaté... V dnešní společnosti panuje názor, že existuje naprostá svoboda a každý pracovitý občan může dosáhnout úspěchu. Vše je pouhá fikce. Ve světě, kde vládnou peníze, je vaše svoboda limitována vaším příjmem. Pokud úspěch chápeme jako bohatství, jak tomu většina společností po vzoru USA činí, je potřeba jiných vlastností. Ideální je sobeckost, přetvářka, vychytralost a další obecně negativně vnímané rysy charakteru. Jakýsi osud existuje, ale zda ho dokážou kartářky a astrologové dešifrovat, těžko hádat. Každopádně vytýkat vašemu hodnému a starostlivému manželovi malý ‚úspěch‘ v životě, to je jako nadávat na vaše rodinné MPV, že není schopno závodit se sousedovým sporťákem. Jejich parametry, se kterými přišli na svět, ovlivňují jejich cesty, které povedou do školky, školy a supermarketu. Sporťák odvedle jezdí na golf, za nočním životem a milenkami.