Jaká byla cesta k tvé dnešní práci?
Jsem ráda, že se na to ptáš. Zrovna včera jsem si totiž někde přečetla, že jsem ambiciózní mrcha, která vyšachovala z pořadu Partie svého kolegu Honzu Punčocháře. Zamrzelo mě to, protože ve skutečnosti jsem si o tuhle práci nikomu neřekla, ani o ni nijak neusilovala. Dokonce byly časy, a není to tak dlouho, kdy jsem se nechala slyšet, že bych to nedělala ani za milion. Kývla jsem po přemlouvání šéfredaktorkou a kolegy na jedno moderování z Hradu a tím to mělo skončit. Paradoxně mě pak ale poprosil sám Honza Punčochář, ať moderuji častěji, protože on pak bude mít více času na rodinu.
Z čeho máš v poslední době největší radost?
Já jsem nenapravitelný optimista a snílek, takže dokážu mít radost v podstatě z čehokoliv a taky, že mám. Třeba dnes mi udělalo radost, že se na mě usmálo pár lidí v metru, včera zase sluneční paprsky, které mě po dlouhé době zašimraly na tváři. Pak mám taky radost z toho, že se mi konečně podařilo dopsat román, na kterém jsem pracovala asi dva roky. Kdybych měla vyjmenovat pár zásadních věcí, možná to někomu bude připadat jako klišé, ale proč něco složitě hledat, když můžete mít radost jednoduše z toho, že máte zdravou rodinu, dobrou práci, která vás baví a ještě nemusíte převracet každou korunu, nebo že máte pár kamarádů, které můžete obtěžovat svými problémy třeba ve tři ráno. Myslím si, že byl ke mně život více než štědrý a proto mi dělá největší radost on sám. Život je radost, v ideálním případě.
O čem je tvůj román a kdy si ho budeme moci koupit?
Je to kniha o chorobné žárlivosti a bude se jmenovat buď "Žárlivka" nebo "Peklo v nás". Inspiraci jsem našla v životech lidí okolo mě i v tom svém. Právě dokončujeme s mojí agentkou Markétou Dočekalovou finální úpravy, takže doufám, že román bude na pultech knihkupectví co nejdříve.
Co pro tebe znamená láska?
Něco posvátného a jedinečného. Něco, s čím je potřeba zacházet jako s drahocenným křehkým křišťálem a ne jako s miskou uplácanou z hlíny v keramickém kroužku. Budu se opakovat, ale já vyznávám především lásku k životu a od toho se pak odvíjí všechno ostatní.
Už jsi potkala osudového muže? Věříš v lásku na první pohled?
Někde jsem kdysi četla, že člověk během života potká až sedm protějšků, které by se pro něj mohly stát osudovou láskou. Na tohle si vždycky vzpomenu, když je mi smutno, protože jsem si jistá, že tuhle kapacitu jsem ještě ani zdaleka nevyčerpala. Věřím, že ve výjimečných případech láska na první pohled existuje, ale mě zatím nepotkala. Těžko tedy soudit, jestli může fungovat a jak dlouho. Trochu se ale nemůžu zbavit dojmu, že taková láska “rychlokvaška” je trochu jako superstar. Zmizí stejně rychle, jako se objeví. Moje zkušenost je taková, že čím pomaleji něco vzniká, o to pevnější základy to pak má. Takže spíš věřím na lásku na X-tý pohled, než na ten první. Nepřijde mi ani trochu zvláštní, že dva lidé, kteří se zpočátku takzvaně nemusejí, nebo se sobě navzájem dokonce protiví, budou po čase těmi nejspokojenějšími partnery. Abych to shrnula, já jakožto knihomol věřím spíše na lásku na první přečtení – tedy na lásku k určité knize. ♥