Říká se, že štěstí se má vykročit naproti. A tak jsem i já vykročila vstříc ‚programovému‘ seznamování a hledala odpověď na to, jestli mají všemožné seznamky smysl. Po osmi měsících jsem ji našla...
TEXT: EVA FINSTERLOVÁ
Někdo může tvrdit, že hledáním partnera přes seznamky se člověk ochuzuje o romantiku – o ty chvíle, které jsme všechny tak hltaly v romantických filmech či románech a zažily jsme je s našimi prvními láskami. Jsou to přesně ty opojné momenty, kdy se oči poprvé náhodně setkají, zrychlí se dech a při prvním bližším kontaktu se srdce rozbuší jako splašené. Nebudeme si nic nalhávat, tohle ve světě seznamek opravdu zažijete jen výjimečně.
Internet – ráj šílenců, zoufalců i velkých náhod
Internetové seznamky jsou kapitola sama pro sebe. Vyzkoušela jsem pouze neplacené, u placených je šance na úspěch pochopitelně mnohem vyšší, o tom není potřeba polemizovat.
Díky čtyřem profilům, které jsem si hned v počátcích svého hledání vytvořila na různých bezplatných seznamovacích webech, jsem o pravidelnou dávku nápadníků neměla nouzi. Ty, kteří naprosto neodpovídali mým požadavkům a bylo jasné, že jen slepě rozhazují sítě, jsem zavrhla rovnou a sešla se jen s deseti muži. Přiznám se, že po těchto zkušenostech jsem nad tímto druhem seznamování zlomila hůl a po zhruba třech měsících si smazala všechny profily. Přestože z rad zkušenějších vím, že internetový lov se neobejde bez velké trpělivosti a deset nezdařených schůzek není žádná tragédie, přiznám se, že mi v tomto ohledu scházelo pochopení. Především pak pro to, že dotyční v profilech lhali, a ne málo. Pominu-li faktickou podobu s profilovými fotografiemi, pak často neseděly ani samotné popisy životního stylu a povolání, respektive byly buďto o něco přikrášleny, nebo upraveny tak, aby v nich chyběly nežádoucí informace. Nu dobrá, kdo by se chtěl chlubit s něčím, s čím se chlubit nelze! Zamlčení některých neatraktivních položek, jako je kouření či bývalá manželka s potomky, se dá svým způsobem pochopit a dovysvětlit. Dělat se lepšími a žádoucími je konečně přirozenou lidskou vlastností a internet k takovému přibarvování a úpravám reality doslova vybízí. Existují ale jisté hranice. Řekněte sami, jak si vůbec někdo může myslet, že mu při osobním setkání projde těžká nadváha, zatímco v profilu uvádí, že má ‚pár kilo navíc‘, a prezentuje se jako sportovec. O přidaných centimetrech na výšce ani nemluvě. Největším nešvarem jsou pochopitelně staré fotografie, a to v průměru o pět až deset let.
Třeba to projde…
Abychom ale byli spravedliví, poměr lhářů je v tomto směru mezi oběma pohlavími zcela vyrovnaný. Nicméně pokaždé, když jsem se s takovým člověkem setkala, vrtalo mi hlavou, co si asi při vytváření svého profilu myslel. Že ženu při osobní schůzce okouzlí natolik, že nad tím nakonec mávne rukou? Nepochybně. A světe div se, ono to občas opravdu funguje! Jak jsem se dočetla na některých internetových diskuzích, jsou ženy, které přiznávají, že i přes počáteční rozčarování na první schůzce, kdy dotyčný jen stěží odpovídal jejich představám, nakonec rezignovaly a stýkaly se s ním dál. Muži to vědí a zkoušejí riskovat, seč jim drzost dovolí. V podstatě je to podobné jako s hledáním zaměstnání. I tam si mnozí v životopisech ledacos vylepší, důležité přeci je, zda se osvědčí v praxi. Někdy to vyjde, jindy ne. Pro mě osobně byly tyto přibarvené profily a staré fotografie špatným znamením. Respektive, když si někdo na internet vyvěsí fotku z profilu v kapuci nebo z takové dálky, že mu nejde vidět do obličeje, tvrdí, že má hnědé vlasy a 180 centimetrů, nestačíte se pak divit, když na místo setkání dorazí zcela holohlavý muž, který měří sotva metr sedmdesát a posiluje nanejvýš v hospodě, když do sebe obrací půllitry piva. Z mé strany nešlo o povrchnost, spíš o nechuť setkávat se s někým, kdo se nevyrovnal se svými mindráky natolik, aby šel s kůží na trh. A tak jsem se například setkala s mužem, který se styděl za to, že pochází z Ukrajiny, kde vyrůstal – a tak moc se snažil o pražský přízvuk, že mi naše konverzace přišla střídavě nesnesitelná i komická.
Resumé? Mně osobně se bezplatné internetové seznamky naprosto neosvědčily, ale znám několik případů, kterým to i tady opravdu vyšlo. Je to hledání jehly v kupce sena. Někdo může na bezplatných seznamkách strávit celé měsíce a absolvovat desítky schůzek bez úspěchu, jiný se zaregistruje a hned poprvé či podruhé najde někoho naprosto skvělého, který se tam zaregistroval třeba jen tak ze zvědavosti. Je na vás, jestli to chcete podstoupit a jak dlouho budete mít chuť to zkoušet. Výhodou je velký výběr a nulové finanční náklady. To však hravě vybalancuje obrovská ztráta času a nervů.