Jedou v tom i muži
Ženy jsou známé tím, že city rády pitvají a analyzují ještě dlouho poté, kdy už jsou vztahy dávno pasé. To muži se prý zpět příliš neohlížejí. Bývalé partnerky jsou pro ně uzavřenou kapitolou. Je to ale skutečně tak? Jsou muži opravdu tak nekomplikovaní? Byla jsem o tom přesvědčená, dokud jsem v posledních několika měsících nezávisle na sobě nezačala dostávat zprávy od několika svých bývalých partnerů. Našli si mě – jak jinak – na Facebooku. „Páni, vypadáš jako supermodelka!“ lichotil mi jeden ex nedávno ve zprávě, kte rou mi na Facebook poslal. Coby dvacetiletá žába jsem s ním během svého zahraničního pracovního pobytu prožívala, vášnivou a doslova spalující lásku. Milovala jsem ho tolik, že když mě po půl roce z ničeho nic opustil, nechtělo se mi žít. Sotva jsem dorazila zpátky do vlasti, napsal mi, že se vrací k bývalé přítelkyni a že už bych za ním neměla jezdit. Stejně by to prý nemělo smysl.
Najdu si tě!
Přerušila jsem s ním veškeré kontakty a od té doby jsme se neviděli. Když mě nedávno sám vyhledal na Facebooku, odpověděla jsem – bez zášti, mile... Teď by měl o mne OPĚT zájem. Já už nikoliv. A to ani přesto, že si mezitím vybudoval dvě firmy a docela se mu daří. Tedy v práci. V soukromí – jak mi sám přiznal – kde mu zkrachovalo jedno krátké manželství a nespočet dalších vztahů, už to taková hitparáda není. Výrazně přibral, zešedivěl a znatelně mu za těch patnáct let ještě o něco víc nabobtnalo ego. Také tu byl Rick, Angličan, s nímž jsem se seznámila díky kamarádce, kterou doučoval angličtinu. Byl pohledný, ale naprosto šílený. Stýkali jsme se skoro rok. Naši známost se ale rozhodl ukončit on. Prý se ještě nechtěl vázat. Po pár letech si to zřejmě rozmyslel a poslal mně žádost o přátelství na Facebook se vzkazem, jak rád na mě vzpomíná a jak rád by mě opět viděl. Dodnes mi tam jeho žádost visí stejně jako zprávy, na které jsem doposud neodpověděla. Dalším živým důkazem toho, že zvědavost a pátrání po bývalých láskách není čistě rodu ženského, je i můj kamarád Michal (36). Nedávno se mi z ničeho nic svěřil, že na Facebooku pátral po své úplně první dívce. „Byla to moc hezká Ukrajinka. Mně bylo dvacet, jí o dva roky víc. Randili jsme spolu pár měsíců, byl jsem do ní zamilovaný, jenže pak na mě začala tlačit se svatbou. Neměla v pořádku papíry a vysloveně mě prosila o pomoc. Zarazili to rodiče, kteří mi promluvili do duše, a tak jsem to s ní ukončil.“ Nedávno to ale Michalovi nedalo a začal po Irině pátrat na Facebooku. Našel ji vdanou s dalším příjmením. „Vypadalo to, že je šťastná, a tak jsem napsal krátkou zprávu, abych se zeptal, jak se jí daří. Asi po týdnu se ale stalo něco opravdu překvapivého. Přišla mi odpověď od jejího exmanžela. Psal, že jsou s Irinou rozvedeni, že od něj po čtyřech letech odešla k jinému muži a v počítači nechala všechny jejich společné fotografie, jako by to pro ni vůbec nic neznamenalo. Prý si myslí, že ho jen využila kvůli občanství. Zdálo se, že je docela na dně. Bylo mi ho líto, zároveň jsem si ale uvědomil, že jsem na jeho místě dnes mohl být já. Nerad to přiznávám, ale je to docela úleva. Už nemám pocit, že jsem něco propásl nebo někomu ublížil.“ Některým se ulevilo, druzí se přesvědčí, že se svou bývalou láskou by to dnes nijak nevytrhli, jiné pro změnu stopy minulosti zavedou k zadostiučinění, či naopak naprostému sebetrýznění... A co vy? Pátráte po tom, kam se poděli ti, kteří před lety tvořili střed vašeho vesmíru? Pokud ano, nelitujte, vzpomínejte s úsměvem. Nejen všechno se děje pro nějaký důvod, ale také každý člověk se z nějakého důvodu objeví či zmizí z našeho života. Je na čase se s tím smířit...
Jak skončily vaše bývalé lásky? Napište nám o výsledcích svého pátrání na náš redakční e-mail redakce@casopislamour.cz.