Text: Adéla Hálková / Kristina Kitti Nedvědová
Andrea Kepková a KateřinA Bičíková
Vlastní pekařství Sweets'n'Sins, kde s láskou tvoří cupcakes s dokonalou polevou. Žily v Kuvajtu, Dánsku, Španělsku, Izraeli, Austrálii... Prostě zcestovaly svět, vystudovaly obě dvě vysoké školy, které s pečením nemají nic společného. Polevy z dortíků vypotí během ultra sportu na kolečkových bruslích a obě dvě vypadají jak krásky z pohlednic z 50. let. Jejich duše je naprosto ženská, ale i nezávislá. Tak jako jejich cupcakes!
Co bylo to první, co jste kdy upekly? A jakpak se zrodil nápad péci společně zrovna cupcakes?
Káťa pekla už od malička – bábovky, koláče, klasika. Má starší bráchy (alias velmi vděčné strávníky), na kterých mohla (téměř) cokoli testovat. Pro Áju byly cupcakes pečicí premiéra, takže jsme si užily spoustu srandy při trénování receptů. Asi proto jsme se nehádaly o postup práce pečení, protože víme, že každý kuchař má svůj styl a nesnáší jakékoliv (byť konstruktivní) připomínky. Nápad s cupcakes přišel, když Káťa studovala v Barceloně, kde byly, stejně jako jinde na Západě, hrozně oblíbené. Na jaře roku 2011 přijela Ája na návštěvu a povinně musela do místní roztomilé cupcake kavárničky, o které jsme si říkaly, jak by se vyjímala v Praze. Takže jsme na nic nečekaly, nakoupily pár lahví vína a začaly plánovat. V létě po návratu a státnicích jsme zařídily všechno potřebné a začaly naostro.
Co to přesně podle vás je – ten cupcake? A proč ho lidé na celém světě tak milují?
Hodně zjednodušeně by se dalo říct, že jde o muffin s polevou. Různí se pak názory na to, jaké by mělo být těsto – v cupcake shopech, které jsme navštívily, měli často jen takové základní koláčky (kakao a vanilka) a pří - chutě byly spíš o polevách. My máme ale rády poctivé kejky, takže i do těsta přidáváme různé ovoce, čokoládu, semínka, oříšky, ale i bylinky nebo třeba preclíky v čokoládě a marshmallow. Lidé je milují určitě proto, že jde o samostatnou porci a třeba na rozdíl od dortu se o cupcake s ni kým nemusejí dělit. Jsou taky ohromně fotogenické a už na pohled ‚k sežrání‘.
Máte v tomto řemeslu nějaký vzor?
Jasná inspirace je pro nás již zmiňovaný obchůdek v Barceloně, který otevřely tři kamarádky z Argentiny jen pár měsíců před naší návštěvou. Recepty nicméně vymýšlíme samy, protože po vyzkoušení různých kombinací ze zahraničních webů a blogů jsme usoudily, že takhle přeslazené dortíky tedy nabízet nechceme. Každopádně kdykoli máme šanci nějaké ochutnat, jdeme do toho – z čistě profesionálních důvodů prostě musíme! Ája zrovna mapuje situaci v Izraeli a Káťa zase v ráji cupcakes Austrálii.
Myslíte si, že se v dnešní době dá skloubit hospodyňka s emancipací?
Rozhodně. Obě jsme vystudovaly vysokou školu s naprosto jiným zaměřením a pečení musíme skloubit jak se studiem, tak s dalším zaměstnáním, takže to je pro nás na jedné straně výdělek, ale na druhé také relax po, řekněme, duševně víc vyčerpávajících činnostech. Milujeme retro padesátých let, vtipy s hospodyňkami či víno k snídani. To ale neznamená, že bychom se viděly jako puťky, co jen doma podstrojují manželovi a jejich horizont končí v kadeř nic - tví za rohem. Tradiční dělba rolí už dneska asi není úplně možná, takže ‚emancipovaná hospodyňka‘ je pro nás jasná volba.
A myslíte si, že žena u plotny by měla mít styl?
Láska sice prochází žaludkem, ale to neznamená, že by správná hospodyňka měla mít natáčky, oprýskané nehty a vytahané tepláky. Pořídily jsme si rozkošné retro zástěrky a další vybavení, takže minimálně samy sobě radost děláme i vizuálně. Když ale občas pozdě do noci pečeme, pak brzy ráno vstáváme a ve stresu objednávky předáváme, o našem stylu by už možná leckdo pochyboval.
Máte pocit, že jídlo je základ kultury? Jak jsme na tom podle vás v Čechách?
Myslíme si, že každý by měl začít u sebe, a obzvláště co se jídla týče, je to hodně o jednotlivcích. Pro nás je jídlo podstatná složka našeho životního stylu. Věnujeme mu náležitou pozornost, a to i ve smyslu nějaké udržitelnosti – ačkoli to zní jako pořád dokola omílané klišé, preferujeme lokální a sezonní suroviny. Pěstujeme a na zimu sušíme levanduli, mátu a meduňku a na horách se vydáváme i na sběr borůvek a malin (ještě se nám ale nikdy nepodařilo je nesníst hned v lese). Nejde ani tak o národní kuchyni, jako o lásku k dobrému jídlu obecně – a ta je podle nás nadnárodní. Žily jsme v Egyptě, Kuvajtu, Dánsku, Španělsku, Izraeli a Austrálii a v každé zemi je kromě skvělých surovin a tradic stejně jako u nás i spousta ‚gastro-failů‘, takže věříme tomu, že ani v Čechách nestojí všechno na obalovaných knedlíkách s gothajem a eidamem.
Jak se cukry z laskomin nejlépe vypotí?
Děláme takové ty klasické sporty: roller derby a curling. Ale upřímně řečeno, i práce v kuchyni je někdy docela fuška, takže po expandování velkých objednávek si kolikrát připadáme jak po zápase a další pohyb není potřebný.
„Máme rády poctivé cupcaky, takže i do těsta přidáváme různé ovoce, čokoládu, semínka, oříšky, ale i bylinky nebo třeba preclíky v čokoládě a marshmallow. Cupcaky jsou ohromně fotogenické a už na pohled ‚k sežrání‘.